Městys Vémyslice
Vémyslice

Hody

Svatováclavské hody, jaké jinde nezažijete

.

Oblečení stárka a stárky z Vémyslic

Ve Vémyslicích má hodové oblečení stárků tradici sahající až do poloviny 18. století. V modrých dlouhých soukenných kabátech s knoflíky se znakem městečka, v černých kalhotách a s širokými, těžkými plstěnými klobouky černé barvy na hlavách chodili podle tradice před rokem 1750 vémysličtí muži do ženského kláštera Porta Coeli v Tišnově na každoroční hlídku u Božího hrobu, která jim zůstala jako obecní povinnost na památku osvobození od roboty. Tento sváteční oděv však až do roku 1951 oblékali také členové obecního zastupitelstva, kteří při svátku Vzkříšení Páně a o Božím těle nosili baldachýn. Stejný kroj dodnes oblékají rovněž stárci odpoledne o hodech, které se obvykle slaví o první říjnové neděli po sv. Václavu a trvají tři dny. Jen jejich širák navíc zdobí červenobílé pentle s rozmarýnem a k slavnostnímu zavádění si navlékají i bílé rukavice s motýlkem téže barvy. Do místního kroje se strojí také čtyři stárky, které však svůj oděv postupem času stále více přizpůsobovaly městskému. Dříve děvčata nosívala černé či modré sukně, černé hedvábné zástěry, čili „fěrtoušky“, a černé živůtky, kolem krku černý šátek, černé fábory, bílé košilky s baňatými rukávy a na prsou křížem přeložené černé, modré nebo fialové brokátové šátky kladené přes živůtek, na nohou černé punčochy a střevíce. Každá držela v ruce rozmarýnový prut a na hlavu si nasadila důležitý odznak stárky, tj. zelený věneček s bílými umělými květy. Takovýto věneček byl viditelným znakem dívčí počestnosti. Načas stárky oblékaly široké hnědé sukně, černý „fěrtoch“, bílý kabátek s krátkými širokými rukávy a přes prsa tmavočervené, modře květované hedvábné šátky. Hlavu jim stále zdobil umělý zelenobílý věneček a vlasy měly načesány v „drdolku“, na nohou černé punčochy, pro náš kraj však již netypické vysoké šněrovací botky. Dnes se vémyslické stárky vrátily ke starší variantě kroje, na krku ovšem namísto černých šátků nosí slušivé bílé krejzlíčky.

Oblékájní stárky trvá okolo 45 min

Vémyslické kroje v souvislostech

V bývalém moravskokrumlovském soudním okrese se kolem roku 1900 nacházelo na 48 katastrálních obcí, z nichž českých bylo 28 a těch s převahou německého obyvatelstva 20. Podle zmíněného Vojtěcha Bělíka existoval ještě v 50. letech 19. století v bývalém moravskokrumlovském hejtmanství trojí kroj: z kraje dolního, tj. kroj krumlovský, z kraje středního, tedy kroj rouchovanský, a z horního, tzn. kroj hrotovický. Kroj se však nelišil střihem, ale spíše barevností a volbou materiálů. Zatímco venkované z teplejšího a úrodnějšího Krumlovska v polovině 19. století již přestávali užívat ruční výšivku a látky se převážně kupovaly, v bohatém městečku Rouchovany přijímali městskou módu ještě rychleji a „po pansky“ se zde oblékali „selští“ i „neselští“. Výše položené chudší Hrotovicko zůstávalo oděvu šitému z bílého plátna a využití ruční výšivky věrno nejdéle. Rozlišit hranice mezi těmito třemi regionálními typy zdejších krojů však nebylo snadné.

Zatímco v Rešicích a Horních Dubňanech se stále nosil kroj krumlovský, nedaleké Dukovany se svým krojem řadily již k hrotovické skupině. Podobně Vedrovice spadají ještě ke Krumlovsku, v Jezeřanech-Maršovicích se kroj již určitými rysy blížil Brněnsku. I přes výše popsané rozdíly však bylo ještě v 90. letech 19. století možno venkovský oděv z Moravskokrumlovska považovat za kroj, byť již jen v jeho poslední a skomírající fázi. Zdejší ženy si udržely kroj déle než muži, ale od 50. let 19. století do roku 1900 prošel několikerými pozvolnými změnami. V 90. letech 19. století kroj mizel i na vesnicích. Fialové, modré a nakonec hodně oblíbené hnědé sukně s černými našívanými sametkami zcela vystřídaly sukně šedé a černé, přestaly se nosit květované šátky křížené přes prsa i hedvábné měnivé zástěrky nahradily černé klotové zástěry zvané „glotky“. Šátky se nosily už jen malé a zavázané pod bradou, kacabajka měla stejnou barvu jako sukně a nakonec se odložila i krátká zástěra.

Rekonstrukce kroje

Dokonce i v horním kraji se ještě před rokem 1900 začaly šít šaty a kostýmy. Kupodivu v dolním kraji se udržel až do první světové války alespoň starý krojový střih, který na Hrotovicku tou dobou již vymizel. Jevišovice, Olbramkostel, Pavlice, Rozkoš, Střelice, Vevčice, Vranovská Ves; – mašůvecká skupina, tj. kroje přechodného typu mezi těmi od Jevišovic a z českých obcí ležících blíže Znojmu: Hluboké Mašůvky, Mikulovice, Plaveč, Plenkovice, Němčičky, Rudlice, Tvořihráz, Únanov, Výrovice; – jižní skupina, tj. kroje blíže Znojmu vyznačující se zřetelnějšími styčnými rysy s kroji z Němci osídleného Podyjí: Bezkov, Citonice, Mašovice, Kuchařovice, Kyjovice, Milíčovice, Mramotice, Olbramkostel, Podmolí, Přímětice, Suchohrdly, Vracovice, Žerůtky.

Skupina D: Kroje Moravskobudějovicka a Jemnicka – moravskobudějovicko-jaroměřická skupina: Blatnice, Bohušice,

Boňov, Jackov, Krnčice, Láz, Lažínky, Litohoř, Lukov, Martínkov, Nové Syrovice, Ohrazenice, Příložany, Příštpo aj.; – moravskobudějovicko-znojemská skupina (tj. s určitými rysy společnými i pro oblast severního Znojemska, konkrétně Jevišovicka a snad i Vranovska): Blanné, Blížkovice, Ctidružice, Častohostice, Grešlové Mýto, Jiřice u Moravských Budějovic, Pavlice, Prokopov, Rozkoš, Vranovská Ves, Zvěrkovice aj.; – jemnické kroje: obce z okolí města Jemnice; – jemnicko-vranovské kroje: obce z rozhraní mezi bývalým vranovským a jemnickým soudním okresem.

* Názvy obcí, které jsou zvýrazněny kurzívou, do vyčleněné skupiny krojů patřit sice mohly, dosavadní výzkum však jejich přesné zařazení prozatím nedovoluje. V tomto případě je obec zařazena do dvou skupin, s jejichž kroji v minulosti měla nebo mohla mít společné rysy.

 

Co mohu zažít

Mobilní aplikace

app

Aktuální informace v mobilní aplikaci zdarma ke stažení:

Google playApp Store

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 1 2 3 4

Informace e-mailem

Novinky e-mailem